Kapitola 28.

2. března 2012 v 22:19 | Ondry |  Rich Aiko

Kapitola 28.

Na pokoji byl klid. Já seděl na své posteli a Tiro zase na své, civěl do stropu se založenýma rukama.
Byla otevřená ventilace. Chladný vzduch procházel celým pokojem a vyváděl ten odporný , vydýchaný a horký. Co se týče počasí , byla zima. Ukrutná. Opět sněžilo a z břečky bylo na silnici náledí. Celkem zábavné koukat na ty malé děti jdoucí po namrzlých chodnících do škol , či domů , pozorovat jejich komické pády nebo rozsypané nákupy od padajících slečen či mužů. Některých mi bylo i líto. Třeba té babičky ,co jí podklouzla berle , ale za chvilku u ní už byla sanitka.
Po půl hodince větrání jsem okno zavřel. Zpod postele jsem vytáhl krabici s nápisem Cheese -šachy.
"Zahraješ si?"
"Stejně tu nic lepšího není." Sedli jsme si ke stolu a on čapl bílou královnu. "Mám bílý."
"Jo."
Naše tahy byly pečlivě promyšlené , občas jeden z nás prohodil nějakou vtipnou poznámku. Hra nám zabrala drtivou většinu našeho volného času , což bylo skvělé. Ale za nedlouho dobrou náladu narušil můj neodbytný trenér.

Přišel jsem opět pozdě v noci. Tiro už zřejmě spal , v ulicích byl klid. Sem tam projelo auto ,nebo byl slyšet smích či řev náctiletých. Normální noc. Najednou se Tiro pohl.
"Ty nespíš?" zašpitl jsem.
"Nemůžu spát. Je mi zima." Koukl jsem na okno. Ale to bylo zavřené. Přišel jsem k němu a sáhl mu na čelo.
"Úplně hoříš!" zvýšil jsem trochu hlas.
"To bude dobrý." Snažil se uklidnit mé starostlivé já. Ale nezabíralo to.
"Donesu ti vodu." Odběhl jsem s mou sklenicí do sprch. Odtočil jsem teplou na studenou , pak tam hmátl rukou se sklenicí , sklenici opláchl a až pak jsem ji napustil vodou. Vrátil jsem se na pokoj.
"Tady to je." Úplně se klepal. Bolelo mne u srdce když jsem ho tak viděl. Bledý obličej , podlité oči s masivními kruhy pod nimi a klepoucí tělo , tak se dal popsat jeho fyzický stav.
Podával jsem mu sklenici.
"Máš teplé ruce." Pronesl , když si ode mne sklenici přebíral. Na chvíli jsem se odebral ke stěně naproti dveřím. Má dlaň na topení neregistrovala žádné teplo. Jak jinak. Zase netopí.
I když mi zima nebyla , já měl tílko ,triko a svetr. On spal pod tenkou dekou v pokoji ,co byl vyplněn ledovým vzduchem. Navíc byl polonahý , jen v trenkách.
"Na. Vem si to na sebe." Svlékl jsem si svetr a podal mu ho.
"Díky!" čapl po něm jak hladový člověk , který týden nejedl , po krajíci chleba. Jak ze sebe shrnul deku , vzduchem se roznesl jemný závan vůně sprchového gelu značky Radox , konkrétně "Dragon Eye" . Svetr byl z jemného materiálu , neškrábal ,nesvětil.
"Je to dobře?"
"Je skvělý ,děkuju." Stále dokola děkoval. Sáhl jsem po své dece a přikryl sem ho i tou mou.
"Ne, tu si vem! Pod čím budeš spát asi ty?"
"Já se pořádně obleču." Usmál jsem se. Zastrkal jsem mu deky pod záda a nohy, aby mu nebyla zima. Pak mne mé nohy zavedly ke společné skříni. Ruce nahmataly jakési zateplené kalhoty , nebyly moje a byly mi malé ,ale což. Postačí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama